Pod pojmem žloutenka se rozumí zánět jater doprovázen žloutenkou. Zánět může poškodit jaterní buňky. Rozlišuje se akutní forma od chronické. Aktuní forma trvá do 6-ti měsíců. 

Příčina

Virové hepatitidy jsou onemocnění s podobným klinickým obrazem způsobeným různými viry. Mezi ně řadíme hepatitídu A, B, C, D, E. I jiná onemocnění, léky a jedy mohou vést k zánětu jater. Infekční nemoci jako bakteriální infekce (např. leptospirosa, brucellóza nebo malárie) mohou vyvolat zánětlivé onemocnění jater. Dalšími původci onemocnění jsou různé jedy (alkohol!), houby, někdy i léky (halothan, paracetamol).

Rozlišujeme ještě autoimunitní hepatitidu, kdy se vlastní obranný systém obrací vůči játrům a dochází ke zničení jaterních buněk. Vzácně se vyskytnou i dědičná onemocnění jako jsou např. Wilsonová choroba (porucha metabolismu mědi) a hemochromatosa (porucha metabolismu železa).

Příznaky

na začátku onemocnění je únava, nechutenství, pocit ke zvracení, bolest pod žeberním obloukem vpravo. Může dojit ke zhnědnutí moče a zesvětlení stolice až po žluté zbarvení očí a kůže (žloutenka). Průběh onemocnění je velmi individuální, vzácně může probíhat smrtelně (tzv. fulminantní forma). Diagnóza se stanoví vyšetřením krve, někdy je nutný odběr vzorku z biopsie (odběr tenkou jehlou).

Hepatitida A

Onemocnění vyvolává cytolytický RNA virus, kterým se může člověk nakazit na cestách, ale zdrojem nákazy může být i nemocný člověk ve vlastní zemi. Nemoc se šíří fekálně-orální cestou („nemoc špinavých rukou“), dále často kontaminovanými potravinami, vzácně i krví nebo pohlavním stykem.

Podle studie v ústavu tropických nemocí v Mnichově je nejvyšší riziko nákazy v Egyptě, Maroku, Tunisku a Turecku. Střední riziko nákazy je v některých zemích kolem středozemního moře a ve východní Evropě. V roce 2000 se při vyšetření mořských mušlí z Italie našla 27,4% promořenost.

Potíže se dostaví za 25 - 30 dnů po nákaze. Projevy jsou chřipkové, žaludeční a střevní, výjimečně i kloubní, kožní a nervové. V druhé fázi nastupuje typická „žloutenka“, tmavá moč a světlá stolice. Před vstupem do koletivu se doporučuje očkování proti této nemoci.

Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Havrix 720 Junior – pro děti a mladistvé od 1 roku do 15 let, očkuje se podle schématu 0– (6–12) měsíců, i. m. podání.
Havrix 1440 Adult – pro starší 16-ti let, 2 dávky, schéma 0–(6–12) měsíců pro dlouhodobou ochranu (cca 25 let).

Hepatitida B

Původcem je cytotoxický DNA virus hepatitidy B (Hepadnaviridae). Nemoc se přenáší tělesnými tekutinami jako je krev a krevní deriváty. Nejčastějí dochází k nákaze prostřednictvím pohlavního styku. Některé chirurgické zákroky (endoskopie) mohou také představovat zvýšené riziko nákazy.

Potíže se dostaví 40 - 200 dní po nákaze. U 90 % nemocných dochází k úplnému uzdravení. 5 - 10 % případů přechází do chronické formy, která může vést k cirhoze někdy až k zhoubnému nádoru jater. 

Existuje očkování proti hepatitidě B, které je povinné v rámci očkovacího kalendáře(Infanrix Hexa a Engerix). Drogově závislí by se mělí chránit kondomem a použitím sterilních jehel.

Obraz onemocnění probíhá v několika stadiích:

a) Akutní hepatitida B
Má tzv. prodromální stadium trvá až několik týdnů, často se vyskytují artralgie či vyrážky. Ikterus trvá déle než u VHA, nejhorší komplikací je rozvoj jaterního selhání – hlavně u starších a vyčerpaných.

b) Chronická hepatitida B
Do chronicity vede 90 % novorozeneckých, 30 – 40 % dětských, 5 – 10 % dospělých hepatitid. Vzniká buď jako následek akutní nebo bez zjevné akutní fáze, projevuje se buď jako benigní forma – perzistující hepatitida (pacient má mírné klinické obtíže, lehce zvýšené jaterní testy, není infekční), nebo jako progredující forma – agresivní hepatitida (pacient je infekční).

c) Fulminantní forma
Postihuje asi 1 z 1000 pacientů; pacient umírá během 10 dnů na jaterní kóma způsobené rychlou destrukcí hepatocytů. Epidemiologie: v české populaci cca 0,6 % HbSAg+ (chronická VHB), 6 % anti-HBc+ (stav po VHB). Přenos krví a tělesnými tekutinami (sexuální přenos).

Registrované očkovací látky a jejich dávkování:
Engerix B – aktivní imunizace proti všem známými subtypům viru hepatitidy B, chrání i proti hepatitidě D (hepat. D se vyskytuje pouze s hepatitidou B). Očkovací schéma: 0–1–6 měs, variabilně 0–(1–2 )–(4–12) měs.
Infanrix hexa, Infanrix penta – kombinované vakcíny, nejsou určeny k očkování dospělých. Od roku 2000 je součástí povinného očkovacího kalendáře již pro kojence.

Indikace očkování v dospělosti: zdravotnický personál, pacienti s častým příjmem krevních derivátů, osoby s rizikovým sexuálním chováním, drogově závislí, osoby s chronickou jaterní insuficiencí nebo osoby se zvýšeném riziku (např. nosiči viru hepatitidy C, alkoholici), osoby pocházející ze zemí s vysokým výskytem HBV, cestovatelé do oblastí s vysokým výskytem HBV, novorozenci HBsAg pozitivních matek, pacienti se srpkovitou anémií, čekatelé na transplantaci, osoby v kontaktu s HBV infekcí (rodina).
NÚ: horečka, GIT obtíže, podrážděnost, bolest hlavy, ospalost, kopřivka, běžné lokální.
KI: přecitlivělost na kteroukoliv složku vakcíny, těhotenství.

Hepatitida C 

Původcem onemocnění je RNA virus (Flavi-virus). Nemoc probíhá často bezpříznakově a rozpozná se často pozdě. Také hepatitida C probíhá často chronicky a může vést k cirhóze a karcinomu jater. Také se šíří tělesnými tekutinami jako je krev a krevní deriváty. K nákaze může dojít i při tetování a aplikaci piercingu. Neexistuje očkování proti hepatitidě C. Důležitý je chráněný pohlavní styk a hygiena při použivání jehel. U Hepatitidy C je nakaženo asi 3 % světové populace. Rizikovou skupinu jsou drogově závislí, nositelé piercingu, pacienti po transfuzích. Riziko nákazy po pichnutí virem kontaminovanou jehlou je 3 %. Přenos z matky na dítě je při nízké hladině viru v těle matky (pod 10⁶/částic v ml krve) málo pravděpodobný. 

Hepatitida D

Původcem je inkompletní RNA virus, který k replikaci vyžaduje obal viru hepatitidy B (HBs-Ag) a vyskytuje se proto jen u nemocných s hepatitidou B. Nemoc vede k těžkým a trvalým následkům až po úplné poškození jater. Také tento virus je přenášen tělesnými tekutinami. Očkování proti hepatitidě B chrání i proti hepatitidě D.

Rozlišuje se

a) superinfekce - nákaza nosiče viru hepatitidy B

b) současná (simultánní) infekce - současná infekce virem Hepatitidy B a D             

Léčba se shoduje s onemocněním hepatitidou B.

Hepatitida E

Původcem je RNA virus (Calici-virus). Vyskytuje se hlavně v jihovýchodní Asii, Africe a Jižní Americe. Obvyklé nevyvolává těžké onemocnění jater. Přenáší se znečištěnou pitnou vodou a potravinami. 

Nákaza se šíří fekálně - orálně tak jak při hepatitidě A. 98 % nakažených se zcela vyléčí. Těhotné mají horší průběh - 20 % případů probíhá fulminantně a pouze 80 % se úplně vyléčí. U Hepatitidy E neexistuje možnost imunizace.

Léčba

Existuje možnost léčby i chronického stadia hepatitid C a D. V posledních letech se uplatňuje lék s názvem alfa-interferon. Další možnost léčby spočívá v podávání Lamivudinem, také alfa-tokopherolem (vit E). V léčbě hepatitidy C se používá Ribavirin. Léčba se provádí jen na zkušeném pracovišti v centrech.

Autoimunitní hepatitidy se léči kortikoidy nebo Azathioprinem. Pití alkoholu je přísně zakázáno!