Očkování
(Zdroj: informační buletin centrály pro zdravotní osvětu Spolkové Republiky Německo)
Mnoho rodičů si pod pojmem dětské nemoci představují nemoci lehce probíhající, které jsou bez komplikací. Opak je bohužel pravdou. Nemoci jako spalničky, příušnice a černý kašel mají ne zřídka trvalé následky. Některé děti trpí doživotně jejími následky a ani moderní medicína zde často nemůže pomoci.
Důležité!
Některé nemoci jsou vysoce nakažlivé a vyvolávají celý řetěz onemocnění až epidemie. Mohou nakazit rodiče, těhotné ženy, novorozeného sourozence nebo kamarády. Očkovací komise vyspělých zemí (mezi ně patři Německo, Rakousko a Česká republika, atd.) doporučují proto očkování proti následujícím nemocem:
- Záškrt, tetanus, černý kašel, infekční žloutenka typu B, dětská obrna, hib (hemofilus influenzea typ B). Dostupné očkovací látky v různém složení jsou: Infanrix- Hexa, Hexacima, Pediacel, Engerix B, Infanrix, Boostrix, Boostrix-polib
- Pneumokoky (Prevenar 13, Synflorix)
- Spalničky, zarděnky, příušnice (Priorix)
- Lidské papilomaviry (Cervarix, Silgard)
Je důležité vědět, že v zahraničí je kladen důraz na pojem ochranné očkování namísto termínu povinné očkování. Očkování má vaše dítě chránit, nemá byt pojato jako jakési vládní nařízení beze smyslu. Očkovací látky používané v naší zemi jsou stejné jako v západní Evropě. Byly odzkoušeny v řadě studií a jsou bezpečné.
Jak funguje očkování?
Náš imunitní systém má za úkol odrážet choroboplodné zárodky, mezi ně patří bakterie a viry. Jednou z možností obrany je tvorba protilátek, které pronikají do krve a pomáhají organismu se rychleji vypořádat s nemocí. Přesně tento děj se snaží napodobit očkování.
Do těla se vpravují částice usmrcených bakterií (tzv. antigeny) nebo oslabených virů. Imunitní systém reaguje na očkování tvorbou protilátek, které cirkulují v těle. Při skutečné infekci jsou protilátky ihned schopné reagovat s onemocněním a tím zabránit těžkému průběhu.
Zavčas vybudovat ochranu pro tělo
Aby mohlo tělo vytvořit dostatečnou hladinu protilátek, musí být trénováno. Proto se musí některé očkování opakovat několikrát. Bezpečná ochrana předpokládá očkovat v doporučených časových bodech.
Včasné zahájení očkování zabezpečuje ochranu v nejchoulostivější fázi života - v kojeneckém a batolecím věku. Očkovací kalendář ČR odráží doporučení mezinárodních očkovacích komisí vyspělých zemí. Platí pravidlo: když správně chráníte, pomáháte své rodině a svým spoluobčanům. Některé očkování lze aplikovat současně s preventivní prohlídkou. Níže uvedený očkovací kalendář odráží nejvhodnější časové intervaly očkování.
Téměř žádné vedlejší účinky
Některé rodiče se obávají vedlejších účinků. Mírné reakce na očkování, jako zarudnutí nebo otok v místě vpichnutí, jako i mírné zvýšení teploty, jsou možné, nejsou ale důvodem k zneklidnění. Jsou důkazem, že očkování funguje a zpravidla vymizí za 2-3 dny.
V dnešní době se vážné očkovací reakce vyskytují velmi velmi zřídka. Naproti tomu jsou komplikace infekčních nemocí daleko častější a mohou probíhat velmi těžce až vážně. Právě tyto mohou být eliminovány pomocí očkování.
V České republice lze rozdělit očkování do třech kategorií:
- Povinné očkování dle platné legislativy
Zde naleznete platný očkovací kalendář s platností k 1. 4. 2012 - číst dále
- Nepovinné očkování zcela nebo částečně hrazené státem
Sem patří očkování nepovinné, které není povinné dle platného očkovacího kalendáře, ale které doporučujeme. Jedná se o očkování, které je státem prostřednictvím pojišťoven plně nebo částečně hrazeno. Jedná se o očkování proti pneumokokovým nákazám (Synflorix/Prevenar 13) a prevenci prekancerózy (předrakoviny) děložního čípku (Cervarix/Silgard). Nelze je aplikovat kdykoli, ale pouze dle doporučení v rámci očkovacího kalendáře - číst dále
- Nadstandartní očkování
Patří sem například očkování proti průjmovému onemocnění způsobené rotaviry, očkování proti infekční žloutence typu A, klíšťové encefalitidě atd. - číst dále
Oproti minulým letům se počet antigenů (částice bakterii, které rozezná imunitní systém a produkuje protilátky proti ním) v očkovacích látkách výrazně snížil. V roce 2001, kdy očkovací látky obsahovali kolem 3000 antigenů, je to dnes jen 60. Počet aplikací klesl z 21 aplikací na 8 povinných aplikací do věku 19. let.
převzato z přednášky MUDr. H. Cabrnochové 2014 – očkování v praxi PLDD